5 nejčastějších mýtů o poruchách učení (a proč je důležité jim nevěřit)
- Mgr. Nikoleta Manduchová
- 24. 6.
- Minut čtení: 4
Setkávám se s tím při každém webináři, konzultaci nebo odpovědi na e-mail:
„Můj syn má asi dyslexii, ale učitelka říká, že je jen pohodlný.“ Nebo: „Dcera miluje angličtinu, ale nemá výsledky jako ostatní. Nejsme si jistí, co s tím.“
🧠 Ač se věda a přístupy v oblasti specifických poruch učení (SPU) posunuly kupředu, ve společnosti – a často i ve školním prostředí – přetrvávají mýtické představy, které mohou dětem i rodičům zbytečně zkomplikovat cestu vzděláváním.
Tyto představy nejsou jen nepřesné – mohou vést ke ztrátě motivace, nedorozumění nebo dokonce k nízkému sebevědomí dítěte.
Jako pedagožka, lektorka a studentka doktorského studia, která se odborně zaměřuje na poruchy učení ve výuce cizích jazyků, vím, jak zásadní je mít k dispozici ověřené informace. V tomto článku proto přináším pět nejčastějších mýtů, se kterými se setkávám, a vysvětlení, proč je důležité jim nevěřit. Přidávám i praktické tipy, které můžete hned dnes doma vyzkoušet.
Mýtus č. 1: „Děti s poruchami učení jsou líné.“
Je lidské hledat jednoduché vysvětlení, když se dítěti nedaří. Když dítě opakovaně nepřináší domů dobré známky, zlobí se u domácích úkolů nebo se odmítá učit, je snadné podlehnout domněnce, že se prostě nesnaží. Jenže právě děti se SPU investují obrovské množství energie do činností, které jiným přijdou samozřejmé.
👉 Například dítě s dyslexií může potřebovat i třikrát více času na přečtení krátké věty. Často se navíc stydí, že nestíhá tempo třídy, a skrývá svou snahu za výmluvy, nebo dokonce za výbuchy hněvu. Nejde o nedostatek vůle, ale o náročnou vnitřní práci, která navenek nemusí být vidět.
Co můžete udělat doma?
· Oceňujte snahu, ne jen výsledky. Třeba: „Viděla jsem, jak ses snažil, i když to bylo těžké.“
· Zkuste nastavit rytmus: 10 minut práce, 5 minut pauza. Časovač pomůže dítěti vnímat učení jako zvládnutelnou výzvu.
· Pomozte dítěti plánovat – třeba barevnými štítky, obrázky nebo jednoduchým checklistem.
Mýtus č. 2: „Poruchy učení souvisí s nízkým IQ.“
❌ Tato představa je nejen mylná, ale i nebezpečná. SPU nesouvisí s inteligencí – děti s poruchami učení mají obvykle běžné, často i nadprůměrné IQ. Potíž není v tom, kolik „mají v hlavě“, ale jakým způsobem jejich mozek zpracovává informace.
Dítě může být bystré, kreativní, technicky nadané, ale přitom bojovat se čtením nebo pravopisem. Když se porucha zamění za „hloupost“, zbytečně to dítě zraňuje a podkopává jeho víru ve vlastní schopnosti.
Praktický tip:
· Vyprávějte dítěti o jeho silných stránkách. Např.: „Vidíš, jak tě baví stavět z Lega? To je skvělá prostorová představivost!“
· Mluvte otevřeně o různých stylech učení – každému vyhovuje něco jiného, a to je v pořádku.
Mýtus č. 3: „Dítě si poruchu vymýšlí.“
⛔ Děti si nevybírají, že se jim nedaří. Pokud se dítě opakovaně vyhýbá určité činnosti (např. čtení, psaní, angličtině), bývá za tím často strach ze selhání nebo špatná zkušenost – ne lenost. Psychologové mluví o tzv. obranných strategiích – dítě si „vymýšlí výmluvy“, protože si chce chránit sebeúctu.
Například pokud dítě s dyslexií neudrží v paměti slovíčka v angličtině, může začít říkat, že ho cizí jazyk „nebaví“, i když ve skutečnosti ho frustruje, že se nemůže posunout dál.
Co pomáhá?
· Pravidelnost a rutina. I 5 minut denně s jazykovou aplikací, krátkou písničkou nebo hrou může přinést víc než hodinové trápení jednou týdně.
· Buďte průvodci, ne kontrolory. Zkuste větu: „Co kdybych si to s tebou zkusila?“
· Umožněte dítěti volit – třeba si vybrat mezi dvěma způsoby učení nebo domácího úkolu.
Mýtus č. 4: „Poruchy učení jsou všechny stejné.“
❓ SPU je zastřešující pojem, ale zahrnuje různé diagnózy: dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii a další. Každé dítě je navíc jedinečné – co pomáhá jednomu, nemusí fungovat druhému.
Například dítě s dysgrafií může rozumět látce, ale jeho písmo je obtížně čitelné, nebo má problém s organizací myšlenek na papíře. Naopak dítě s dyslexií může zvládat matematiku i logiku, ale ztrácí se v čteném textu.
Praktické tipy pro jazyky:
· Pusťte dítěti oblíbený seriál v angličtině s českými titulky – propojí si zvuk a význam.
· Pracujte s vizuálními kartičkami: obrázek + slovo + zvuk. Např. aplikace s výslovností a obrázky.
· Používejte reálné situace – například „nakupování v obchodě“ v angličtině, nebo psát nákupní seznam společně.
Mýtus č. 5: „Dítě z toho vyroste.“
Comments